Reklama
 
Blog | Julinka Fatum Lerari

Žena dle islámu nemá žádná práva a muž ji může bít?

V dnešní době dost často slýcháme o těch chudinkách, muslimkách, které nemají v islámu žádná práva. A jak je to ve skutečnosti?

Podíváme-li se do historie, tak dříve, před islámem, byly ženy běžně ponižovány a domácí násilí bylo na denním pořádku. Muž si bral tolik žen, kolik se mu zachtělo, v tomto směru neexistovalo žádné omezení, neplatily žádné zákony ani spravedlnost. Žena byla součást dědictví, byla tedy součástí majetku a tak s ní bylo i zacházeno, byla kupována a prodávána. Neměla žádné právo vybrat si manžela a neměla možnost se k němu vyjádřit, byla provdána a hotovo, její názor nikoho nezajímal. Právo na rozvod měli jen muži, žena ne. Rozvedená žena se nesměla znovu provdat. Když se narodila dcera, považovalo se to za velkou ostudu a dcery byly pohřbívány zaživa. Někteří lidé dokonce věřili tomu, že ženy jsou ztělesněním zla. Jiní zas úplně pochybovali o tom, zda je vůbec žena lidskou bytostí. I když si nakonec žena získala status „lidská bytost“, stejně byla ale stvořena jen proto, aby sloužila muži. Žena byla považována za nesvéprávnou, nesměla dědit a měla-li náhodou nějaký majetek, po svatbě byl automaticky připisován jejímu manželovi, poručníkovi, ona neměla žádné právo jakkoli nakládat se svým majetkem.

Ano, to je všeobecně historie žen a je toho samozřejmě mnohem víc, každopádně skoro v každé společnosti – bez ohledu na vyznání – byla žena skutečně úplná nula.

Reklama

Člověk, který si prostuduje islám zjistí – některé věci Bůh úplně zakázal, stanovil jasná pravidla, zavedl spravedlnost a dal ženám práva – o jakých se jim ani nesnilo.

  1. Muž si smí vzít pouze čtyři manželky, ke všem musí být spravedlivý a všechny mají stejná práva.
  2. Žena není majetek!
  3. Žena má právo na dědictví.
  4. Žena musí souhlasit se sňatkem, což je hlavní podmínka v islámu pro uzavření manželství.
  5. Žena má právo požádat o rozvod.
  6. Majetek ženy je pouze její a může s ním nakládat jak chce.
  7. Islám dává všem ženám stejná práva, ať už jde o pannu, vdovu či rozvedenou ženu.
  8. Rodiče se musí o své děti postarat a poskytnout jim tu nejlepší péči, pozornost i materiální potřeby, ať už jde o syna či dceru. Obě děti musí být vychovávány spravedlivě a islámská výchova je stejná v případě syna i dcery.
  9. Manžel je povinen finančně se postarat o svou ženu a poskytnout jí tu nejlepší péči, kterou dokáže. V případě, že je manžel lakomý, má žena plné právo vzít si peníze bez jeho souhlasu pro vlastní potřebu a potřebu svých dětí.
  10. Žena, která pracuje a vydělává si peníze, není povinna přispívat finančně do domácnosti a veškeré peníze jsou pouze její. Může si s nimi dělat, co chce, manžel na její peníze žádné právo nemá.
  11. Muž, který požádá o rozvod, je povinen se o ženu postarat (určitou dobu). 
  12. Žena nemusí pracovat celý život, když nebude chtít, neboť má právo na peníze od svého otce, manžela i syna. 

V jisté době byli muslimové pro nemuslimy něčím pozoruhodným a poukazovali hlavně na to, s jakou úctou a respektem se muslimové ke svým ženám a matkám chovají. Ve své knize Arabská civilizace o tom napsal i francouzský lékař, antropolog, psycholog, sociolog a fyzik Dr. Gustave Le Bon.

„Pokud bychom chtěli posoudit vliv Koránu na ženy, museli bychom se pozorněji zaměřit na to, co se s nimi dělo během období arabské civilizace.

Zprávy historiků ukazují, že role žen byla stejně významná jako ta, kterou budou později hrát v Evropě, až se tam rozšíří galantní a rytířské způsoby Arabů.

Jsou to vskutku Arabové, od nichž obyvatelé Evropy převzali zákony rytířství, stejně jako laskavou úctu k ženám, kterou si tyto zákony vynutily. Není to tedy zásluhou křesťanství, i když je to velmi rozšířený názor, nýbrž zásluhou islámu, neboť ten pozvedl ženy z jejich nízkého postavení, v němž až dodnes toužebně vyčkávaly na vysvobození. Urození muži počátku středověku, kteří byli všichni křesťany, neprojevovali vůči ženám žádnou úctu. Při četbě starých kronik přijde každý o iluze.

Dříve než Arabové naučili křesťany, jak s ženami uctivě zacházet, chovali se k nim tito tvrdí bojovníci opravdu nedobře.

Kronika Garina de Loheraina nám například ukazuje, jak se s ženami zacházelo v dobách Karla Velikého, a dokonce jak s nimi zacházel sám Karel Veliký. Během diskuze se svou sestrou se na ni monarcha vrhl, popadl ji za vlasy, uštědřil jí pořádný výprask a jediným úderem své železné rukavice jí vyrazil tři zuby, aniž by k tomu měl nějaký pádný důvod. Moderní státník by se měl jistě chovat mírněji.

Význam žen během skvělého období arabské civilizace se projevuje zejména v počtu žen, které vynikaly svými vědeckými nebo literárními znalostmi. V Orientu za vlády Abbásovců (750-1258) nebo ve Španělsku za vlády Umajjovců (756-1031) dosáhly mnohé ženy velké proslulosti.

Na závěr tedy můžeme zopakovat to, co už bylo několikrát zmíněno, totiž že islám byl daleko od toho, aby ženy deklasoval, nýbrž je naopak značně vyzdvihoval. Islám zlepšil postavení ženy a můžeme dodat, že byl prvním náboženstvím, které to dokázalo.

Můžeme si ukázat, jak zle se s ženami zacházelo v dobách, národech a náboženstvích předcházejících Arabům. Příkladem je M. de Amici, který se po svém ostrém vystoupení proti polygamii, jež bylo zcela v duchu jeho evropského pohledu, vyjádřil k roli orientální ženy následovně: ‚Je všeobecně respektována a těší se jisté laskavé zdvořilosti. Žádný muž by se na veřejnosti neodvážil vztáhnout na ženu ruku. Žádný voják, ani v situaci jakýchkoliv nepokojů, by se neodvážil zneužít ani tu nejnemravnější z žen. Manžel se k ženě chová s jakýmsi obřadným respektem. Matka je předmětem zvláštního kultu. Neexistuje muž, který by si troufl nechat ženu vykonávat práci, která byla určena jemu. Je to manžel, kdo svou ženu obdarovává, ta si přináší do jeho domu jen věno a pár otroků. V případě zapuzení nebo rozvodu je manžel povinen dát ženě tolik, kolik bude potřebovat k příjemnému životu. Tato povinnost mu brání v tom, aby se ženou špatně zacházel, což by jí zavdalo právo ho opustit.'“

Dr. Gustave Le Bon, Arabská civilizace, Paříž 1884

Bití žen

Spousta nemuslimů/islamofobů si masíruje tu svou pravdu o muslimkách bez práv na základě jednoho verše z Koránu. Verš o „bití“ žen bych já osobně shrnula do čtyř bodů dle výkladů islámských vědců a učenců, na kterých je většinová shoda.

  1. Jde o krajní řešení, kdy manžel chce zachránit manželství, neví si už rady, neboť slova delší dobu nezabírala a odloučení od lože též ne. Má toho dost a chce, aby ho žena konečně vnímala, vzpamatovala se, ovládala své chování.
  2. V žádném případě nejde o žádné násilné bití. Mírné upozornění nesmí být bolestivé, nesmí ženě způsobit žádná zranění ani následky v podobě modřin atd.
  3. Nejčastěji se uvádí vysvětlení se „slavným kartáčkem na zuby“, bylo vysvětleno, že tímto malinkým a lehkým klacíkem může muž ženu symbolicky plácnout, lehce udeřit – upozornit. A to je jasná hranice toho, co si může muž ke své ženě dovolit.
  4. Násilné bití žen je zavrženíhodný čin a muž může skončit i u islámského soudu, kde bude po řádném líčení potrestán.

Prorok Muhammed rozvedl ženu, kterou manžel zbil a ona ho nechtěla. Jsou zaznamenané i jiné příběhy, ze kterých je jasné, že bití žen Prorok neschvaloval. Ve skutečnosti bití žen jako takové v islámu povolené není a kdyby bylo, Prorok by s tím ženy jistě seznámil a upřesnil by jim práva jejich manžela. Neexistuje nikde žádné vyprávění, ve kterém by prorok Muhammed zbil jednu ze svých manželek. Kdyby bylo bití žen povolené a normální, nebyl by to právě Prorok, kdo by to praktikoval jako první a byl pro muslimy příkladem? Naopak, ukázal krásné a přátelské chování ke všem manželkám i ženám všeobecně. Respekt, náklonnost, vážnost, úcta i porozumění bylo ze strany Proroka vůči ženám samozřejmostí. Nezavrhoval názory žen a vyhledával rady svých manželek i v těch nejdůležitějších záležitostech. Řeči o tom, že ženy nesmí mít vlastní názor, jsou jasný nesmysl. Vyslechl si každou stížnost a rozhodoval spravedlivě. Říkával, nejlepší z muslimů je ten, kdo se chová nejlépe ke svým manželkám a slova o dobrém chování vůči ženám zanechal i při posledním pátečním kázání.

Lidé, kteří neustále poukazují na jeden verš v Koránu a řeší i vysvětlení muslimů s „klacíkem“ (siwak – kartáček na zuby), protože to přeci neexistuje, aby tím muž ženu plácnul, by se měli vážně zamyslet a podívat se na realitu kolem sebe. Pokud vím, jednou ročně tu máme tradici šlehat ženy pomlázkou, čím větší, tím lepší, takže se nebavíme jen o nějakém malém „klacíku“, ale o pořádném prutu, který jedním švihem způsobí bolest a mnohdy i modřinu. Když budu chtít být zlá a hodně to zjednoduším, muži tady jednou ročně bijí ženy a ještě si to vesele slaví. Ale chápu, je to tradice a to mrskání má být symbolické na základě velikonočních oslav, no, i když ne každý to takto dodržuje, viďte? Ano, vím o tom svoje, vyrostla jsem v tom a pár bolestivých ran jsem na Velikonoce také schytala.
Dále se podívejme na statistiky domácího násilí jen v České republice, kolik žen utíká z domova, zažívají psychický teror, fyzické a někdy i sexuální násilí? A kolik žen takové odpornosti ani nenahlasí, pravda? Kolik mužů tady má vlastně to vzorné chování k ženám a skutečně si žen váží a projevují jim úctu, respekt a náklonnost? Někteří chlapi v dnešní době nezaplatí v restauraci své partnerce ani večeři a považuje se to za děsně „moderní“, protože žena si přeci vydělává vlastní peníze. Co si budeme povídat, kolik mužů dneska pomůže dámě do kabátu nebo s těžkou taškou? Kdo dnes dá přednost ženě a nebo ji pustí v hromadné dopravě sednout? Je to kruté, ale ve skutečnosti někteří muži najednou ztrácí zrak, když nastoupí těhotná žena a pomoci s kočárkem, jéje, to už bychom chtěly příliš. Kolik chlapů se postará o ženu v případě rozvodu, hmmm, vždyť se někteří nestarají pořádně ani o své vlastní děti. Kolik mužů ponižuje svou ženu už jen tím, že mají milenky, kterým samozřejmě snesou „modré z nebe“ a najedou jsou z nich gentlemani? A manželka, která se stará o děti, domácnost a do toho mnohdy i pracuje, je najednou páté kolo u vozu a nepotřebuje přeci nic, přednost má milenka. Kolik mužů v ČR zavraždilo svou partnerku jen kvůli žárlivosti? A mohla bych pokračovat, vážně je tady někdo, kdo si chce něco nalhávat a vykřikovat nesmysly o tom, jak je dokonalý a ti muslimové jsou nejhorší v chování k ženám a mají to povolené v islámu?

Každý by si měl především uvědomit – podobné věci (bití, nerespekt, neslušnost, ponižování atd.) existují všude a je úplně jedno, jakého je člověk vyznání či původu, na blbce ženská může narazit kdekoliv. Základem ovšem je, islám něco takového nepodporuje a já nikdy nepochopím lidi, kteří stále řeší Korán, berou verše doslovně a ve skutečnosti tomu nerozumí a rozumět ani nechtějí. Proč poukazovat na něco, o čem nemám ani páru a přitom mám sám máslo na hlavě? 

Dovolím si takové vlastní zamyšlení, on je totiž nešťastný i samotný překlad toho verše do češtiny. Český překlad Koránu má hodně nepřesností, ale konkrétně tento verš má úplně jiný význam, než jaký by měl mít. Slovo „bít“ podle mě nemělo být vůbec použito, jeho význam je příliš agresivní a každý si pod tím pochopitelně představí násilné bití až do krve. Vzhledem k výkladu toho verše a dle všech významů, které má arabské slovo zmíněné v Koránu, volila bych spíš tato slova – lehce udeřit nebo i plácnout (i když to asi zrovna spisovné není a do Koránu se úplně nehodí), protože například v situaci, když se s někým bavíme a on je mimo a neposlouchá, taky ho plácneme, šťouchneme do něj nebo do něj lehce udeříme (haló, vnímej mě).

Matky

Žena – jako matka – má dle islámu oproti otci trojnásobně větší práva kvůli trápení, které zažila během těhotenství, porodu, kojení a výchovy a zaslouží si tak po celý svůj život maximální poslušnost, laskavost, zájem, úctu i respekt. Užívá si tak mimořádného postavení. Všichni ji ctí, ve staří o ni pečují a její slovo je za všech okolností vždy respektováno.

A Bůh ví nejlépe.

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.
Reklama