Reklama
 
Blog | Julinka Fatum Lerari

Ze života muslimky: Nemocnice

V pozdních večerních hodinách přijíždím do nemocnice, chvíli čekám a zavolá si mě doktorka. Vstupuji do ordinace a taková klasika – odpovídám na dotazy lékaře atd., nemohla jsem si ale nevšimnout dvou zdravotních bratrů, kteří na mě nepřátelsky koukali a něco si mezi sebou šuškali. Nebylo mi to extra příjemné, akorát jsem si řekla, že podobné blbosti teď prostě řešit fakt jako nebudu. Komunikovala jsem s paní doktorkou a ta po chvilce řekla bratrům, co mají dělat a jaká vyšetření potřebuje. V tom ke mně přistoupil jeden z nich a stydlivě řekl: „No, já nevím, jak to máte s tím odhalováním, víte? Ehmm, já Vám musím změřit tlak, potřebuji odhalit ruku (ukazoval kam až) a pak jestli byste mohla sundat i tohle nebo to nějak vyhrnout… (potřeboval udělat další vyšetření)?” Okamžitě jsem všechno pochopila a řekla: „Jasně, jasně, v pohodě, to není problém (odhalím to, co bude nutné).” On: „Aha, no, proto jsem se ptal, já nevím. Takže v pohodě.” Pak už se choval normálně, pobíhal kolem mě, dělal si svou práci a já samozřejmě spolupracovala. V jednu chvíli jsme se začali i smát, protože jsem mu pro odběr krve nastavila obě ruce a on s úsměvem řekl: „Potřebuji jen jednu, ale jestli chcete, můžu Vám odebrat krev z obou.”

V čekárně jsem čekala na výsledky, zavolali si mě s úsměvem do ordinace, paní doktorka mi řekla co a jak, zdravotní bratr mi dal vypít dva prášky a s lékařskou zprávou jsem po milém rozloučení se všemi odcházela domů.

Uvědomila jsem si spoustu věcí, na začátku to vypadalo, no, všelijak, oni měli zkrátka jen obavy. Nejspíš poprvé v životě měli vyšetřovat zahalenou muslimku, možná očekávali z mé strany scény – ať na mě nesahají, musí odejít pryč, ať zavolají zdravotní sestru apod. A Bůh ví, co kde četli, víme jak to dneska je. Nakonec bylo vlastně hrozně fajn sledovat jejich reakci a vidět na vlastní oči, jak člověk dokáže okamžitě změnit přístup a být úplně v pohodě.

Reklama

Je to asi takové menší ponaučení pro nás pro všechny – nemusí být všechno tak – jak se zdá. Nedělejme unáhlené závěry a dejme lidem šanci, abychom pochopili, proč se chovají zvláštně. A na druhé straně je dobré si uvědomit, zahalená muslimka nemusí být hnedka někdo, kdo se vyšetřit nenechá. Jsou situace, kdy si muslim nevybírá a měl by dát přednost svému zdraví. Samozřejmě se najdou muslimky, které se cizím mužem nechtějí nechat za žádnou cenu vyšetřit, já to i chápu, ale podobné chování vážně není o náboženství, je to o lidech. Islám je logické náboženství vyžadující v praktikování střední cestu, Bůh po lidech nechce žádný extrém, podobné extrémy bohužel vytváří jen sami muslimové, tak už to je, bylo a nejspíš i bude.

A upřímně, co si budeme povídat, vůbec se mě nemusel na nic ptát, mohl mi jasně říct, ať udělám to či ono a hotovo. A jestli se mi něco nelíbí, můžu jít teda jinam, že jo. O to víc si vážím podobné slušnosti a ohleduplnosti. Jsem šťastná za každou zkušenost, která nás všechny posune vždy o kousíček víc ke vzájemnému porozumění, alhamdulillah.

Život muslimky v ČR můžete sledovat zde: https://instagram.com/julinka_lerari?igshid=16p0nbwjm0yt8

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.
Reklama