Reklama
 
Blog | Julinka Fatum Lerari

Ze života muslimky: Já a sociální sítě

Sociální sítě jsou skvělé pro zábavu, komunikaci a poznávání, ale také se na nich velmi snadno šíří nenávist a vyvolávají se nesmyslné spory, bohužel. Občas mi stojí rozum nad tím, jak se lidé dokážou rozhádat pod úplně nevinným příspěvkem, například kvůli zoologické zahradě, kojení nebo i mobilnímu telefonu. Ježišmarjájosef, naprosto nepochopitelné!

Reklama

Vzhledem k mé několikaleté veřejné aktivitě na Facebooku jsem si nasbírala pár „islamofobních fanoušků“. Vulgární zprávy, nenávist, provokace, sdílení a krádež mých fotografií do různých skupin a na xenofobní stránky (kde mě samozřejmě nešetřili) a komentáře, ve kterých se opakovaně řešila stále stejná „písnička“ – to vše se pro mě časem stalo něčím – nepřekvapujícím. Normálně si „hrdina“ většinou nedovolí říct spoustu věcí, možná tak doma u televize nebo jen mezi přáteli v hospodě či restauraci, dnes těmto lidem ale dodávají odvahu písmenka a zdaleka to není jen o nenávisti vůči muslimům. Někteří lidé jsou všeobecně velmi drzí, zlí a nepřející, na všem něco najdou, aby mohli s výsměchem zaútočit. To je realita a sociální sítě tomu jen přispívají. Jde o „začarovaný kruh“ a každý by si měl velmi dobře rozmyslet, co a kolik toho ze svého soukromí bude sdílet veřejně na sociálních sítích a co by si radši měl ponechat jen pro své blízké přátele a rodinu.

Jak to všechno začalo?

Bývala jsem vždy aktivní – co se islámu týče – i když jsem měla tenkrát FB jen pro přátele a rodinu, byla jsem v různých islámských studijních skupinkách a dokonce jsem později měla i vlastní. Občas jsem se připletla do veřejné diskuze a bránila své aktivní bratry a sestry v islámu, nejspíš jsem v těchto vodách musela být pod dohledem a netrvalo dlouho, sdíleli mou fotografii a tím vše odstartovalo – má veřejná aktivita – psaní, diskuze a boj proti nenávisti. Úplně mě tenkrát šokovala lidská zlost, nenávistné komentáře a hlavně právě nenávist jako taková! Proboha, ti lidé mě vůbec neznají, proč se tak chovají?

Dnes už se na to za ta léta koukám jinak a chci mít klid. Momentálně jsem aktivní jen na Instagramu – jak já říkám v legraci – teď islamizuji Instagram. Nevadí mi povídání s někým, kdo nemá rád islám, několikrát jsem diskutovala s rozumnými lidmi, kteří se považují za islamofoby a neměla jsem s tím sebemenší problém. Nepotřebuji od nikoho, aby měl rád moje náboženství nebo mě, ale slušnost, respekt, úcta, ohleduplnost a tolerance – jsou základem mezilidských vztahů. Chápu strach z neznámého a obzvlášť v dnešní době, co už nechápu – uplatňování kolektivní viny, absolutní nezájem o vzdělávání a neochota ověřovat si informace. Ale rozhodně všichni jsou islámští vědci a vědí všechno nejlíp, protože viděli film Bez dcerky neodejdu, ehmmm. Komunikace, ano, bez té to nepůjde, akorát musí mít úroveň a jasný základ – chtít vědět a chtít poznat. Opravdu se nebudu už zabývat někým, kdo má jen několik odkazů, jak muslimové udělali to či ono, jako sorry, ale co já s tím? Všechna zvěrstva spáchána ve jménu islámu odsuzuji úplně stejně – jako každý normální člověk a opravdu nemůžu za to, co kde udělá nějaký muslim. Proč bych se k tomu měla neustále vyjadřovat? Co já mám dělat se Saúdskou Arábii nebo Íránem, nemůžu za jejich zákony a nemůžu s tím ani nic udělat, můžu jen nesouhlasit.
Z těchto důvodů mám někdy preventivně na Instagramu komentáře vypnuté, nejsem zvědavá na islamofobní papouškování (ostatní mě můžou vždy kontaktovat prostřednictvím soukromé zprávy).

Za tu dobu mi napsalo i hodně hodných lidí, kteří obdivovali odvahu, aktivitu a ptali se na to, jak zvládám ty strašné reakce na muslimy apod. Abych řekla pravdu, já jsem se z toho nikdy jakoby nehroutila, dokonce jsem se několikrát vzkazům smála a sdílela je se svými přáteli a někdy i veřejně na FB – pro pobavení. Po přečtení tak trapných a ubohých zpráv jsem totiž většinou vyprskla smíchy a spíš jsem nemohla uvěřit tomu, že takoví lidé vážně existují a myslí to vážně. Když toho bylo hodně, bylo to pro mě spíš otravné a postupem času jsem vše začala rovnou mazat, blokovat a nevěnovala jsem našim odvážným „bojovníkům“ pozornost.
Oni totiž, ve skutečnosti, tu pozornost chtějí a radují se z toho, když jim tu bránu otevřeme. A brát si k srdci jejich hlody, to je přesně to, co považují za svůj úspěch. Ano, uráželi mockrát, dokonce se řešil i můj původ, mé vzdělání, jestli jako vůbec nějaké mám a tak dále. Mají asi nudný život, když musí řešit ten můj. Dokonce si dokázali vzít do úst i moje děti, vážně smutné!

Připadá mi, že tito lidé snad ani neví, co píšou. Neustále stejné nesmysly, máme táhnout, nikdo tu islám nechce, to náboženství, které nemá úctu ani respekt k ženám a utlačuje je, tady v ČR nemá co pohledávat. Pak si přečtu, jaká jsem vlastně ku*va, dě*ka, pi*a a zasloužila bych si, aby mě někdo propíchl. No, to je nejspíš ta úcta a respekt k ženám ze strany našich milých ochránců, ehmmm. Docela by mě zajímalo, kolik těchto hrdinů si přečetlo statistiky domácího násilí, pohlavního zneužívání dětí, sexuální obtěžování a napadení v ČR, jasně, ale za všechno můžou „muslimáci“, kteří tady skoro ani nejsou – klasika.
Některým našim spoluobčanům jaksi vůbec nedochází jedna skutečnost – špatní a dobří lidé existují naprosto všude, není to o národnosti ani o náboženství.

Určitě ničeho nelituji, díky mé veřejné aktivitě jsem poznala několik úžasných lidí, které dnes považuji za své přátele a během různých akcí jsme společně zažili spoustu legrace. Nasbírala jsem tolik zkušeností, které bych normálně nepobrala a dnes už vím, kdy to má cenu a kdy ne. Ono má všechno temnou stránku, ano, i takové obyčejné veřejné vystupování na sociálních sítích a s tím se zkrátka musí člověk smířit, počítat se vším a hlavně to brát s nadhledem. Život je plný zkoušek a nikdy nebude dokonalý, ovšem vše má své hranice a extrémní případy by se opravdu měly řešit soudní cestou a každý muslim, který vystupuje veřejně, by na to neměl zapomínat. Tohle je i náš stát, náš domov a máme úplně stejná práva – jako všichni ostatní.

Stále věřím tomu, že to, co dělám, co píšu, má rozhodně smysl – i kdyby se nad tím vším zamyslel jen jeden človíček. Proto stále pokračuji, protože věřím a budu věřit dál.
Pro někoho naivní hloupá holka, kravka a trapná cigánka, která se chce jen zviditelnit a nebo radikální konvertitka, no ať si každý myslí – co chce. Kdybych to dělala z důvodu toho, abych se zavděčila lidem, pro slávu, úspěch, lajky apod., už dávno bych to zabalila, neboť žádný člověk s nikým nebude nikdy stoprocentně spokojený.

Díky Bohu, dělám vše z náboženských důvodů, snažím se šířit pravdu o islámu a usiluji o soužití s nemuslimy v klidu, míru a bez předsudků, inshAllah.
Mít sledující – je v mém případě určitě potřeba, ale s trochu jinou myšlenkou – čím víc jich bude, tím víc se bude šířit to, co chci lidem předat. Boj proti jakékoliv nenávisti, ano, ale není to o mně, je to o nás! 

Život muslimky v ČR můžete sledovat zde: https://instagram.com/julinka_lerari?igshid=16p0nbwjm0yt8

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.
Reklama