Reklama
 
Blog | Julinka Fatum Lerari

Kamenování žen dle islámu?

Velmi populární téma, neboť muslimka, která se jen podívá na jiného muže, musí být ihned ukamenována, že? Samozřejmě je to nesmysl! Za spáchání mimomanželského pohlavního styku existuje pozemský trest dle islámu, ano, ale ten musí splňovat podmínky k jeho vykonání a navíc jen v muslimské zemi, kde je islámská vláda a šaríatský soudní systém. Trest můžou vykonat pouze a jedině příslušné orgány, ne lidé na ulici. A trest se vztahuje na ženy i muže. Všeobecně za mimomanželský pohlavní styk jsou předepsané dva tresty, kamenování a nebo sto ran bičem plus možné vyhoštění z místa bydliště (rozhoduje soudce). Trest se určuje dle toho, v jakém stavu je hříšník, svobodný, či nikoliv. Každý případ je hlavně jiný, záleží na okolnostech a na soudci. Rozhodně není možné, aby byl člověk potrestán na základě nějakých lží nebo sousedských drbů, vše musí být u soudu jasně prokázáno a nesmí kolem toho být sebemenší pochybnost. Například jedna z podmínek pro vykonání trestu za mimomanželský pohlavní styk jsou čtyři svědci (jestliže se zjistí, že jeden lže, budou všichni svědci potrestáni za pomluvu), zopakuji čtyři svědci, kteří uvidí přímo pohlavní styk (část penisu ve vagíně), což, buďme upřímní, je prostě nereálné. V době Proroka neexistoval jediný případ ukamenování na základě svědectví čtyř lidí.

V situaci, kdy se k hříchu člověk sám přizná a pak se během výkonu trestu odvolá, ruší se celý trest a záleží na soudci, co bude dál. V době Proroka Muhammeda se ve všech příbězích uskutečnilo kamenování právě jen na základě dobrovolného přiznání hříšníků.

Jak se někdo může dobrovolně k mimomanželskému pohlavnímu styku přiznat, proč?

Ano, je to možné, věřící člověk hluboce lituje svého hříchu a chce být očištěn a potrestán už zde – na tomto světě – a předstoupit tak před Boha čistý.

Reklama

A co svobodná těhotná žena?

Těhotenství bez manžela může být důkaz, dál záleží na tom, co k tomu u soudu řekne žena. Rozhodnutí je na soudci dle situace.

A co znásilnění?

Znásilnění je odporný zavrženíhodný čin a dle názorů islámských učenců je stanoven pro násilníka trest smrti, žena je oběť.

Mimomanželský pohlavní styk existuje naprosto všude, ano, i v muslimských zemích, v případě, že nikdo nic řešit nebude a nepůjde k islámskému soudu (muslimský stát, kde je islámská vláda a šaríatský soudní systém), je to vždy mezi člověkem a Bohem a nikdo nemá právo brát „spravedlnost“ do vlastních rukou. A všeobecně je mimomanželský pohlavní styk v muslimských zemích tajná záležitost, o které se většinou nemluví. Něco jako mít přítele, přítelkyni, milence, milenku – není v žádné muslimské společnosti přijímáno a lidé se s tím veřejně nechlubí, protože každý muslim by měl své hříchy skrývat.

Islám zakazuje mimomanželský pohlavní styk i vztah, aby se udržela kultivovaná společnost a nebyla páchána křivda. Aby člověk uspokojil své sexuální touhy, což je naprosto normální a lidské, existuje manželství, Bůh pro uzavření manželského svazku stanovil jasné podmínky. Muž i žena mají jisté povinnosti jeden k druhému a každý má svá práva, manželstvím tak člověk chrání jen sám sebe. Jde o velký hřích a muslim, který páchá mimomanželský pohlavní styk, ať už žije kdekoliv, by měl udělat pokání a svou chybu napravit. A každý je samozřejmě před Bohem zodpovědný sám za sebe.

Jak si někdo může vzít člověka, kterého ani pořádně nezná?

V islámu je podstatné to, že se žena muži líbí a muž se líbí ženě, rozumí si v základních věcech a dále existuje manželská smlouva, do které si každý z nich může uvést své požadavky. Muslim nemá na co čekat, do islámu řeči o tom, jak se „nejdřív musí pořádně poznat“, nepatří. Muslim má koukat na to, aby nehřešil a co bude, to bude, jen Bůh ví. Navíc podobné myšlenky a názory nedávají žádný smysl, neboť nikdy nikdo nemůže zaručit, že manželství vydrží stoprocentně celý život, lidé se rozvádí i po dvaceti letech. Nikdy nemůžeme vědět, zda si drahá polovička v začátcích jen na něco nehraje a tyto věci opravdu poznáme až ve společné domácnosti, takže nakonec se může stát, že ho/ji člověk chtít nebude a svatební plány budou pryč. Jestli se má někdo rozvést nebo rozejít, to je přeci úplně fuk, půjdou od sebe tak nebo tak. Na co tedy čekat a proč hřešit? 

A co zásnuby?

Zásnuby nemají s islámem nic společného, jde o tradici, kterou někteří muslimové dodržují. Moment, kdy muž požádá ženu o ruku, ona souhlasí (někde to i slaví) a pak se hned organizuje svatba, určitě ale nemají žádný povolený „vztah“. Ona je pro něj stále cizí žena a on je pro ni stále cizí muž. Manželé jsou až ve chvíli, kdy uzavřou smlouvu o manželství, pak mají vztah a vše, co k tomu patří.

Muslimové si před svatbou nedají ani pusu?

Z islámského hlediska to pochopitelně povolené není, ale jestli si „dají pusu“, nebo nedají, je jejich věc a záležitost mezi nimi a Bohem. Důležité je, že se vzali a jsou manželé, do toho, co bylo a nebylo, nikomu jinému nic není. 

A Bůh ví nejlépe.

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.
Reklama